Problematika “en” a “y”

Pochopit použití “en” a “y” není jednoduché, protože tato slova stojí jak ve funkci zájmena, tak ve funkci příslovce. Hovoříme tedy o příslovečných zájmenech, ale také o zájmenných příslovcích v závislosti na jejich použití. Terminologie se liší. V interpretaci částečně vycházím z Francouzské mluvnice Hendrych, Radina, Tláskal

“en” ve funkci příslovečného zájmena:

Zájmenem “en” lze zkrátit vazbu “de cela”

př: Je parle de cela. J´en parle. / Il y a beaucoup de choses. Il y en a beaucoup. / Y´a t-il encore des pommes? … Oui, il y en a encore.

“y” ve funkci příslovečného zájmena:

Zájmenem “y” lze zkrátit vazbu “à cela”

př: Je pense à cela. J´y pense. / Ne pense plus à ce problème. N´y pense plus.

“en” ve funkci zájmenného příslovce:

vyjadřuje příslovečné určení místa ve smyslu pohybu ven či zpět

Il n´est plus dans son bureau, il vient d´en sortir. (Hendrych)

“y” ve funkci zájmenného příslovce

vyjadřuje místo, polohu, pozici ve smyslu “là-bas”

On va aller à la piscine? Oui, on va y aller.

Pozn: postavení ve větě

Nachází se vždy před pomocným (auxiliaires)  či plnovýznamovým slovesem (v záporu mezi “ne” a slovesem), ale v případě využití pomocných (semi-auxiliaires) sloves “aller” a “venir” se nachází mezi těmito slovesy (V semi-auxiliaire + en/y + V à sens plein).